Ne vždy stačí Dremelka. Pro opravu centroplánu Cularise jsem se musel vybavit daleko dospělejším nářadím. Pořádná ruční vtračka, sada vrtáků s průměrem od centimetru nahoru, největší mosazná trubka, která se dala sehnat u Pecky. Ničeho ale nelituji, a to z jediného důvodu - dílo se podařilo.
Měl jsem sen. Sen o modelu, který je bezúdržbový. Sen o modelu který funguje hned po vybalení. Sen o modelu který nepotřebuje zdlouhavě vychytávat mouchy. Sen o modelu, který je tak malý, že se dá provozovat v obývacím pokoji. Sen o autíčku, které nepotřebuje tuning. Sen o modelu bez modelařiny. U snu také zůstalo, a to je dobře.
Přiblížení na brzdách, větroň ztrácí rychlost, metr nad zemí srovnám do horizontu. Teď již musím na zem. Okolo je spousta sněhu, na poli i ploše letiště. Přistání jako do bavlnky, ovšem na dráhu - a ne dva metry vedle. Tam čekala zmrzlá oranice, každá hrouda pevná jako žula. Bylo osm stupňů pod nulou.
V Uelzen konečně napadlo několik centimetrů sněhu. Během snídaně jsem se rozhodl že vyzkouším jak se se sněhem a vodou vypořádá můj nový Flash. Jak to dopadlo můžete vidět ve fotoreportáži.
Už při odchodu jsem Flashe připravil na náročné podmínky. Zalepil jsem pouzdro baterií a otvory v hlavní části podvozku krycí páskou. Přišlo mi to dostatečné, většina elektroniky je vcelku dobře chráněna.
Pokud vlastníte mini rc autíčko 1:64 a nebaví vás nabíjet z tužkových baterií vysílačky může vás zajímat následující.
O jaký model se jedná vidíte výše, přesně identifikovat ho lze pouze fotografií. Na internetu jej můžete nalézt pod označením 2006c a mnoha dalšími. Původ je neznámý a výrobce také.
Už to nemůžu déle tajit, před několika dny jsem si koupil auťíčko FLASH od Graupnera ze série XXS. Tato série je v měřítku 1:24 a to mi přišlo jako akorátní velikost pro začátek. Pořád se s ním dá vejít do pokoje, ale už je dost velké na to aby si poradilo s makroskopickými překážkami, které jsou na běžné venku. Co se týče velikosti a typu autíčka, tak tam jsem stoprocentně spokojen. Autíčkáři nechť jsou ke mně milostiví, neb je to moje první venkovní auto na dálkové ovládání.
Nedělní polet se nesl ve znamení zkázy. Silný vítr a má touha po akrobacii vedly, místo k letu, k hloubení dolu. Poškození Jinna ale nebylo až zas tak strašné: praslé křídlo, trup, vrtule, urvané křidélko a motor plný hlíny.
Praskliny jsem zavteřinoval již v neděli (oprava nezabrala víc než hodinu), motor jsem vypláchl rovnou na poli. Jediná věc, která mi dělala starosti bylo křidélko, size už má zkušenosti s opravou urvané směrovky, kde jsem vyrobil kloub, zde by ale kloub byl příliš dlouhý a navíc jsem nechtěl mít na jednou křidélku kloub a na druhém kloub ala Potensky.
Ráno jsem se rozhodl, že tento týden si s Jinnem už stoprocentně zalítám. Bohužel to znamenalo odstrojit lyže, včetně té co mi na míru udělal Honza. Ale výměna neni nic složitého, takže kdyby tady v Uelzen náhodou ještě napadlo (v což doufám), tak bude přestrojení rychlé.
Přistoupil jsem k tomu s přímočarostí sobě vlastní - vše je podřízeno minimálnímu vynaloženému úsilí a času.
Stránky
