Oprava centroplánu Cularise

Ne vždy stačí Dremelka. Pro opravu centroplánu Cularise jsem se musel vybavit daleko dospělejším nářadím. Pořádná ruční vtračka, sada vrtáků s průměrem od centimetru nahoru, největší mosazná trubka, která se dala sehnat u Pecky. Ničeho ale nelituji, a to z jediného důvodu - dílo se podařilo.

Kdo Cularise od Multiplexu zná, ví, že z kořenového dílu každého křídla vyčnívají dva zaslepené karbonové nosníky o průměru 10 mm, které se zasouvají do plastového výlisku centroplánu. Tento je poměrně masivní, přesto ale nepřežil mé poslední tvrdší přistání. Hlavním důvodem byla nejspíš malá pružnost plastu, zapříčiněná nízkou teplotou. Dvě pouzdra na jedné straně se ulomila zhruba 1 cm od středové osy letadla. To bylo štěstí, umožnilo mi to je znovu dostatečně bytelně ukotvit.

Jako zpevnění v nejvíce namáhaných směrech, nahoru a dolů, slouží plastové nálitky po stranách pouzder. Rozloží zatížení, pokud na vyšší rychlosti přitáhnete nebo potlačíte. Pouzdra jsem nasadil tam kam patří a přes zmíněné nálitky svrtal se zdravou částí centroplánu. Dále stačilo zalít CA lepidlem 4 kusy 3 mm drátu do převrtaných děr. Vrtat dlouhé díry souose není snadné a také se to nepovedlo na 100%. Pevné spojení ale bylo zajištěno, a centroplán se ze tří součástek stal opět součástkou jedinou.

Potom přišla na řadu nejdůležitější operace. Zvětšení světlosti obou pouzder tak, aby do nich bylo možno zasunout mosaznou trubku o průměru 11 mm a světlosti 10mm - stejnou jako je průměr nosných karbonových tyčí. Vrtal jsem postupně vrtákem 10,4 a 11,0. Úběr materiálu byl velký a kroutící moment také. Původní drátové upevnění prošlo testem, ale vydrželo.

Zbývalo překonat poslední překážku - pružnost plastu. Ano je to tak, nejdříve si stěžuji, že praská protože je křehký, jindy je na závadu pružnost. Vše ale závisí na teplotě. Otvor vyvrtaný vrtákem o průměru 11 mm v pružném materiálu nemá světlost 11 mm ale menší. Na druhou stranu mosazná trubka o průměru 11 mm má průměr 11 mm. Jak ji dostat dovnitř? Pomalu jsem si zoufal, protože rukou to bylo vyloučené. Poslední pokus byl uříznout trubku delší, upnout do vtačky a našroubovat ji dovnitř takto. Celkem výkonný nástroj jsem využil na maximum, a zároveň rovnou provedl zátěžový test letadla i celé opravy - s dobrým výsledkem. Následovalo zkrácení tyčí, sražení jejich hran a bylo hotovo. Lepidlo pro fixaci zde není třeba, vše drží na tření víc než dostatečně.