CESSNA Pelikán II - Úpravy

Značné provozní zatížení si vybíralo daň na polystryrenovém křídle i ocasních plochách. Opotřebované díly jsme nahrazovali vlastnoručně vyrobenými. Částečně z nadšení, částečně protože originály nebyly k sehnání. Pamatuji si naše smutné obličeje, když nám pan Polena sdělil že směrovka není, protože kvůli olympiádě v Pekingu jsou zastavené fabriky.

Už tenkrát jsem si umínil, že postavím směrovku konstrukční. Než jsem si ale stačil srovnat prkýnka vykousal jí Pavel zubama přez noc z plné balzy - a funguje dodnes. Drobné věci se daly nahradit jednoduše, ale křídlo (v originále neskutečně gumové) to jsme neuměli a neumíme dodnes. Zde jsme museli kupovat, zesilovat a vyztužovat. Každé bylo pevnější než to původní a postupně se měnili i technologie. Nejdříve samolepící páska se skelným rowingem. Potom balza a purex ... a páska. Ta páska mimochodem to byl evergreen a učitě padly alespon tři plné role. Potom laminční pryskyřice skelný rowing, karbonové prepregy, skelná tkanina a balza. Ale to již možná trochu předbíhám.

Když bylo Cessně zhruba půl roku, dostal jsem k svátku parádní věc - motor Ray a regulátor na 18A. Taková libová věcička. Nechal jsem si vše vystavéné na stole alespoň půl roku. Potom šlo kombo do ostrého nasazení a hned schytalo pěknou ránu - jak jinak. Ta pádová rychlost to je sviňa.

Ovšem po každé havárii jsme byli chytřejší a šikovnější. Víte že motor - oběžka vydrží daleko víc ran pokud je montován na zadní montáž? Toto poměrně zásadní zjištění nám umožnilo přestat odebírat dvě osy do motoru měsíčně. I pilotáž se zlepšovala. Již jsme byli páni piloti. Bylo jasné, že já jsem kliďas který zvládá situaci s přehledem pokud se nic zvláštního neděje, spolehlivý tahoun který splní úkol a vrátí se na letiště, ovšem svým tempem. A to tempo bylo pomalé. Nejraději jsem se brouzdal pouze kluzem a plyn přidával jen velmi nerad. Většinu času jsem takzvaně tancoval na vocase - rozumějte motal se okolo téměř na pádovce. Nepředvídaná situace znamenala problém, možná fatální, rychlé reakce nejsou mojí silnou stránkou.

Naproti tomu Pavel dokázal vyváznout z většiny nepředvídaných situací díky skvělému postřehu. Problém byl v tom, že si svojí čertovskou povahou těch prekérních situací vždy o trochu více připravil, než zachránil. Pokud létal tak většinou volume hodně doprava a ještě potlačit, takže to byl on kdo dokázal postupně dostat do flutteru každé kormidlo které cessna měla. Oblíbenou disciplínou byl závod s autobusem na přilehlé silnici - nejlépe v noci. Samozřejmě bylo potřeba nastoupat, plný plyn potlačit a držet stopu. Sám nevěřím tomu co píšu, ale bylo to opravdu tak. Nehody jsme si rozdělili spravedlivě a trénink pokračoval.

Při příležitosti publikace druhého článku seriálu jsem prošel fotografie z archívu které se Cessny týkají. Jsou tam pěkné i horší, a některé co bych nejraději vystavil hned. Pokusím se ale odolat a doržet alespoň zhruba časovou návaznost mezi články a fotografiemi.