Padá Jinn - něco si přej

Padá letadlo - něco si přej. Tak to jsem tenkrát skutečně nekřičel. Až teď, když od celé události uplynuly dva roky mně takový titulek přišel na mysl. Něco pádů našich RC strojů jsem již viděl, a přestože se rozhodně nepovažuji za pamětníka tento mi v mysli uvízl. Byl mimořádně zábavný a v celé historii modelaření celkem typický. Určitě jsem o něčem takovém četl dříve než se mi ten pohled naskytl.

Je podzim, stejně jako teď, a já se tísním na zadní sedačce Ronovi fabie. Dopředu nevidím, do nohou mě ryje jedna ze dvou obrovských krabic, které zakrývají veškeré osazenstvo sedala. Skóre je asi tři lidé, dvě krabice a celý transport se přemísťuje z výstavy Model Hobby 2009. Veze dodávku Jinnů, RC letadel která na těchto stránkách nepotřebují další představení, ale v dané chvíli to ještě modely nejsou, spíše jenom horkým drátém vyřezané díly z EPP.

Sice při přepravě trpím, ale jsem morálním vítězem. První setkání s Jinnem tváří v tvář, proběhlo právě na zmíněné výstavě a do té doby nezajímavý model mi hned padl do oka. Na většině videí působí dost neohrabaně, ovšem ve skutečnosti - to je jiná. Lépe vynikne jeho velikost a majestátnost. Rozpětí není impozantní - něco okolo metru a půl, ale vzhledem k tomu, že se jedná o samokřídlo, je množství materiálů daleko větší než u letadla klasické konstrukce. Líbil se mi, a tak když Pavel a Ron hledali šikovný stroj na testování automatické stabilizace, horlivě jsem se Jinna zastával. Podle mého názoru to byl ideální kandidát pro daný úkol, a čas mi dal za pravdu.

Doba za kterou dali ti dva šílenci stroje dohromady byla fakt krátká. Já, který například nyní stavím již třetí týden kluzák Alula o rozpětí 900 mm, sestavající se ze čtyřech EPP dílů, jsem nevěřil, jak rychle je to možné bastlit. Zhostil jsem se úlohy pomocníka, a celý proces zrodu sledoval. Jediný trochu komplikovanější aspekt stavby představuje velikost dílů. Lepení částí které mají sedět se lépe dělá ve více lidech.

No všechno pěkné, půl stránky pryč a Jinn nepadá. Tak pojďmě dál. Oba stroje jsou hotové a vypadají úplně stejně. Dvě naprosto identická, krásná červenobílá samokřídla. Dvě vysílačky Turnigy s Jeti Modulem, dva piloti, já a naše klubové letiště pod popraškem sněhu. Užíváme si nové modely, které i přes drobné problémy s motory krásně plují vzduchem. Ron i Pavel létají tak nějak všelijak po obloze co jim páčky dovolí. Ron krouží okolo naší malé skupinky jako krahujec, protože položka "létání před sebou" není tou dobou ještě na jeho pilotním menu.

Otáčím se jako čamrda abych vše viděl, když Pavel přijde s jedním ze svých nápadů. Pověsí se Rovovu samokřídlu za ocas a zkouší tandemový let. Jak jsem již předeslal, Ron létá dokola. Pavel ho tedy sleduje, ale protože má nový model, vykrucuje si hlavu a občas sestava zaletí i za strom ztatí najednou jistotu který model je vlastně jeho. Naštěstí se za chvíli chytá a dál model řídí - bohužel už ne svůj. Tenkrát jsem viděl, jak se jedno letadlo začalo podivně potácet a tak jsem kříčel: "Padá vám letadlo". Jinn opravdu padal a moje volání nepomáhalo. Oba modeláři řídili svůj stroj a řídili ho i po té, co se Pavlovo samokřídlo zabodlo do okraje přistávací dráhy.

Dva RC blázni koukali na jedno letadýlko a řídili ho. Pavlovi to za chvíli došlo a dodnes cítím jak pro něj bylo smutné si přiznat, že to je opravdu jeho stroj který havaroval. Nakonec nešlo o nic vážného, oprava byla jednoduchá - první v dlouhé řadě. Padá letadlo, něco si přejte. Třeba ať i za dva roky stále skvěle létá.