Zimní sobota

Česky

Sobotní počasí překvapilo. Vyrážíme po obědě s modrou oblouhou nad hlavou. Teplota má do letních měsíců hodně daleko, opolední slunce ale hřeje, a to nám i přes aktuální dva stupně pod nulou davá naději na alespoň hodinu létání. O tom že na závěr poletu budeme pořádně podchlazení nikdo nepochybuje. Vítr který má odhadem 3 m/s

totiž pilotáž příliš neznepříjemní, ale reálnou pociťovanou teplotu srazí ještě o nějaký stupeň níže. Zimní překryt rádia je v takových případech nezbytný. Ihned jej tedy instaluji a celkem lituji ty kteří musí vystačit s rukavicemi. V tu chvíli ještě netuším, že to za chvíli bude i můj případ a vadit mi to nebude.

Po instalaci baterie, kterou raději provádím v autě jdou oba stroje do vzduchu. Pilotní pauza a celkem jednostranná orientace na větroně se hned ukazuje. Po kolmém nastoupání cca. 130m zpestřeném několika výkruty začínám kroužit a hledám použitelnou termiku, či alespoň vlnu. Nejde ani tak o to, že bych se snažil kilovou cessnu s rozpětím 1,3m přinut k bezmotorovému stoupání, ale chci si letadlo v klidu osahat a tak automaticky nasazuji styl pilotáže na který jsem zvyklý. Zjišťuji, že Výskovka má příliš malou výchylku - letadlo i při plném přitažení letí klidně a přímo. Stále se ale musí řídit a tak na velké přemýšlení není čas. Podstatné je, že si stroj zachoval ovladatelnost. To že mám zapnutý dual rate nakonec zjišťuji až doma.

Viditelnost ve větší vzdálenosti příliš dobrá není. Opar a ostré slunce vytvoří z jinak dobře čitelného modelu siluletu dříve než jindy, a tak o horké chvilky není nouze. Jednu chvíli už jsem opravdu nevědel jak je model orientovaný a zda letím od sebe či k sobě. Alespoň že na hornoplošník se dá v takových případech spolehnout. Kdyby se jednalo o akrobata či jet, tak je vymalováno. Postupně si dovolují stále více, i přistání se daří. Estetický efekt není valný ale vždy je to na plochu letiště i s rezervou a tak jsem spokojený.

Cessna létá dobře a máme tu jednoho zájemce o vyzkoušení. Půjčuji tedy rádio; start bez problémů, následuje rychlý let po větru a naklesání do 20m. Vidět je samozřejmě pouze siluleta a já se s modelem pomalu loučím, pouze sleduji kde hledat trosky. Pilot to ale naštestí tak snadno nevzdal a za chvíli slyším blížící se motor. Komentáře se vzdávám, i bez něho je vše jasné. Následuje průlet a rychlý let po větru, to už to nevydržím, ale upomínka byla zbytečná, tentokrát se již vše odehrává v přijatelné vzdálenosti.

Na oplátku si půjčuji větroně a nasledující půl hodiny se věnuji surfování na vlkách které vznikají nad polem. Eady glidrer je pravý pohodář a pokud létáte rozmně pomalu máte o hodiny zábavy na pár Ah postaráno. I let na zádech je snadný, model se nemá snahu přetáčet na stranu. Při přistání jsem spíše delší a jednou dobržduji o závěje na okraji letiště. Ale lepší tak, než sednout pár metrů před drahou do zmrzlé oranice.

Slunce na obloze klesá a začíná být opravdu zima, na závěr si ještě beru Cessnu na nácvik přistání. No žádná sláva, příště se to snad zlepší. Balíme a jedeme se rozmrazit, sníh padá z modelů ještě doma.

Komentáře

Tak takovyhle polety vám závidím - v Uelzen bylo doteď převážně zataženo, nebo ještě hůř, nízká vlhká oblačnost. Tenhle týden by mělo být o víkendu pěkně, tak snad konečně vyrazim. Ale po měsíční pauze, tak doufám že mi alespoň trochu pilotních reflexů někde zůstalo.